- Vaše kurzy autorského herectví a tvorby může navštěvovat úplně kdokoli? Nebo musí účastníci projít talentovými zkouškami?
Je to pro kohokoliv. Skutečně neexistuje nikdo, kdo by nemohl dělat autorskou tvorbu. Každý má v sobě skryté touhy po sebevyjádření, autorství. Jsme autory od zrození. My v Talentu se je snažíme jen odkrýt a ukázat jevištní formy, které pomohou divadelně obsah zpracovat. Obsah sdělení je vždy originální a každý jedinec je jedinečným, originálním, má vlastní vnitřní svět, myšlenky. A ty obohacují svět dalšími možnostmi pohledů. Dá se říct, že si hrajeme a společně hledáme vše, obsah i formu. Talentové zkoušky neděláme. Jen v případě že je větší poptávka než nabídka volných míst, děláme malé výběrové řízení, kde se ptáme po motivaci. To je pro nás nejdůležitější, aby člověk věděl, do čeho jde a zda to chce a touží po tom to dělat. Neboť touha je základem. A pak vytrvalost, přejít těžké chvíle, kdy to nejde, kdy vstupuje do nekomfortní zóny a nejraději by utekl. Jenže teprve z toho začne vznikat něco významného, tam začíná vznikat to podstatné. chaos a zmatek patří k procesu a jde jenom o to, to ustát. Teprve tehdy člověk začne přesahovat sám sebe. Takže chuť, motivace a vytrvalost.
- Čím se Talent Drama Studio zabývá?
Talent drama studio se zabývá autorskou tvorbou, divadlem a herectvím od nejmenších dětí až po dospělé. Základní filozofií je iniciovat zájem po vlastním sebevyjádření, po vlastním autorství, formulací vlastních názorů a myšlenek. Připravujeme na to děti už od nejmenšího věku, kdy se snaží formulovat svoje názory, konfrontovat s ostatními, vytvářet první samostatné autorské výstupy i výstupy ve skupině. My nic neučíme, my se snažíme, aby se naší studenti uviděli ve světle, kdo jsou, aby si uvědomili vlastní tělo, hlas, aby se naučili formulovat své myšlenky do slov, textů. Aby získávali vlastní zkušenosti, nebáli se vstupovat do nekomfortních situací, mít odvahu zkoušet a experimentovat, ptát se. Nebyli zatížení ambicemi po výsledcích, co z toho nakonec bude. Samozřejmě, že to vede k určitému výsledku, celoroční práci prezentujeme na Vršovickém festivale talentů a letos i Autorském podzimu jako autorská představení nebo výstupy.
- Můžete popsat, co je autorské divadlo? Jaký je rozdíl autorského divadla od toho tradičního?
Autorské divadlo může mít tolik podob, kolik je lidí a pohledů na světě. Je o člověku, který chce něco sdělit, ten si pak hledá jemu blízké jevištní prostředky vyjádření vlastního tématu. Většinou věci vycházejí z textu, tj. na začátku je text, slovo, který formuluje názor autora, aby on věděl, o čem mluví a nezůstalo to pouze v neuchopitelném myšlenkovém světě. Jakmile má text, může na něm začít pracovat. Autorská tvorba dává pocit svobody a možnosti sdělení vlastního vnitřního světa, ale na druhé straně klade velké nároky na zodpovědnost. Člověk v sobě objevuje tvůrce. Objevuje vlastní vnitřní svět, skrze něj sám sebe. Snaží se ho sdělit, interpretovat, navázat dialog s ostatními. Je to velké dobrodružství. Většinou člověk neví, co je v hloubce. Autorská tvorba je dobrodružným kopáním na místech, kde člověk věří, že se někde v hloubce ukrývá zlato, ale musí odstranit spoustu hlíny a odpadu, aby se k němu dostal.
- Mohou autorské divadlo dělat i lidé, kteří nemají herecké vzdělání?
Ano. Disciplíny autorského divadla mohou být výborným pedagogickým nástrojem pro tradiční herectví. A dovolím si říct, že možná i nejlepší. Protože nevytváří, nekonstruují herce, ale objevují v člověku herce. A ten je uvnitř každého z nás. Herectví je o empatii, schopnosti vcítit se do člověka a jeho prožitků, přirozenosti, autenticitě, odvaze, schopnosti improvizovat a hrát si, radovat se na jevišti a chtít věci sdělit. A pak se už jen učí poznávat a pracovat s hlasem, tělem a řečí.
- Když vedete herecký soubor a tvoříte novou divadelní hru, jste v roli režisérky a dáváte hercům úplnou svobodu nebo se zároveň podílíte a obsahu a výsledné podobě představení?
Je to souhra nás všech. Na jednu stranu mají úplnou svobodu v obsahu svého sdělení, neustále si pohráváme s různými formy, na druhou stranu jako lektorka mám určité zkušenosti, které formy při daném obsahu sdělení mohou fungovat lépe. Samozřejmě se mohu mýlit. Proto se snažíme společně hledat, jak to chceme ztvárnit. Snažím se nejít proti názoru autora, nebo autorů. Oni mají poslední slovo. Když by skupina nebo člověk chtěl určitou formu a já bych byla proti, musím se podvolit, protože jde o zkušenost samotného autora. A tady se dostáváme znovu k pedagogice. Zkušenost je nepřenositelná a je základem růstu člověka, i jako autora a umělce. I negativní zkušenost je potřebná. Takže jde o vzájemné hledání, dialog, ladění. S úspěchy i neúspěchy.
- Máte ambici v budoucnu vytvořit profesionální soubor autorského divadla?
My se snažíme spíše odhalit v lidech autorství. Tedy spíše vytvořit platformu pro autorskou tvorbu, líheň zajímavých autorských osobností, tvůrčí boom a možnosti, kde se lidé mohou dávat dohromady a začít společně různě tvořit. Ale vše závisí na skupině a jednotlivcích. Pokud se najde skupina, které je spolu dobře, chtějí spolu tvořit a mají chuť a přetlak se vyjadřovat, třeba to vznikne v budoucnosti samo. Často tyto věci nejdou naplánovat. Je to na iniciativě tvůrců, autorů, členů skupiny. Oni mohou tvořit sami, nemusí to být pod Talentem.
- Co mohou čekat potenciální účastníci kurzů Talent drama studia?
Otevření se pro možnosti vlastních potenciálů, talentů, pro možnosti a schopnosti konfrontace se s jinými pohledy. Být otevřeni a naslouchat. Nebát se s odvahou objevovat, hledat, kopat. Chuť sdělovat, autorsky se vyjadřovat. Každý člověk se může stát se zajímavým autorem a dobrým přirozeným hercem. Tedy umět autenticky sdělovat sami sebe jakožto autory. Cestou k tomu je objevování prostřednictvím hlasu, těla a řeči.
- Co je to Dialogické jednání a odkud pochází?
Dialogické jednání je součástí studia u nás v Talentu. Tvoří hlavní jak filozofický tak i konkrétní pedagogický rámec, od kterého se naše studium odvíjí. Otcem myšlenky Dialogického jednání je profesor Ivan Vyskočil, který založil Katedru autorské tvorby a pedagogiky v roce 1992 na DAMU. Tím, že to je člověk bytostně dialogický, ptající se, je vystudovaným hercem i režisérem, psychologem. Svoboda je pro něj základní živnou půdou pro tvorbu, tedy zajímá se spíše o to dramatické, ne uměleckoidní, jak říkává neautentické umělecké tvorbě. To přirozené, osobnostní, autentické. To co je v hloubce, ne na povrchu. Zajímá ho dialog, paradox. A z toho to vše vzniklo – propojení jeho zvídavosti, studia režie, herectví i psychologie, a neutuchající zájem neustále se pídit a ptát. Tak přišel na Dialogické jednání, objevil tuto disciplínu, o kterou se začínají zajímat i zahraniční herecké školy, studenti herectví ze zahraničí jezdí do Prahy kvůli Dialogickému jednání. Ono to v sobě nese vše – práci s hlasem, tělem, i řečí. Hra s vnitřním partnerem, která nás dostává do světa vlastních paradoxů. Člověk s praktikováním Dialogického jednání více a více pociťuje touhu po hře, jako bytostné touze člověka hrát si a být ve hře, svobodné, radostné, dialogické. Proti vší vážnosti světa lehkost hry. A skrze hru zjišťuje člověk, kdo je a skrze hru se člověk stává tím, kým je, nachází svojí nejhlubší identitu, i jako autor a herec.
(odpovědi Erika Merjavá, režisérka, herečka a pedagožka, zakladatelka Talent Drama Studia)