Představte si, že přijdete k někomu, otevřete své srdce, nitro, samého sebe a ten člověk řekne NE (nedělej to, děláš chybu, je to špatně, to nemá smysl, změň se). Tím vám říká, že vaše existence je špatná a zavře dveře. Jak si člověk může vystavět sebevědomí a sebedůvěru na slově ne? Jedno ze základních pravidel improvizace je neříkat ne, ale ANO ALE… Výraz ne v sobě totiž obsahuje uzavření, konec, bez možnosti pokračování. Kdežto v ano ale je ukrytá naděje. Příklad: při improvizaci má někdo nápad a řekne: „Ty máš uši jako osel.“ A ten druhý řekne: „Nemám“. A co z toho pak je? Hádka: ano-ne, bez dalších možností. Ale když herecký partner řekne: „Ano, ale moje uši jsou z vosku“, tak vzniká hra. Přijal nápad a jemně ho posunul tam, kam si přeje a v tom ano se nachází cesta. Podobně je to i s přijetím jako celkovou atmosférou při pedagogické práci v dramatice. Dramatika pracuje s duší člověka, jeho nitrem, doluje v něm jeho osobnost, já, co je v nejhlubším nitru, aby pak člověk mohl být na jevišti pravdivým a přirozeným hercem, a pak i člověkem. Jaký člověk, takový herec, jaký herec, takový člověk. A když při cvičení, kdy se otevírá, pedagog nebo určitá autorita mu řekne ne, může ho to pěkně zaseknout na dlouhou dobu. Cokoliv se v dramatice dělá, jako první předpoklad úspěšné práce je bezpodmínečné přijetí, kouzelné spojení: ano, ale… Není to falešná hra, že se chce tím něco získat. Naopak, ukrývá v sobě pravdu. Protože i chyba je hodna přijetí, i nevědění, strach, nervozita, křeč, nepřirozenost, prostě vše. V Dialogickém jednání se právě s tímto momentem pracuje, čeká a těší se na ně, aby se mohly vzít do hry. Ale nikdy se do hry nedají vzít, pokud je nepřijmeme. No samo sebou, že nejdřív je musíme uvidět. Z přijetí vzniká nadhled a z nadhledu humor. To je kreativita. Kreativita nezná slovo ne, naopak říká: „Když to nejde tak, pokusím se to udělat jinak.“ Najít cestu novou, neprozkoumanou, dobrodružnou. Je to síla v nevzdávání se. Nikdy, za žádnou cenu, i když podmínky jsou nepřiznivé, vize neoptimistická. Slovo ANO je totiž kouzelné, a ALE dává možnost svobodné volby, kam chci jít. ANO ALE otevírá cestu a kde je cesty, tam je hra, improvizace, život, světlo, naděje, kreativita. Kreativitě se dá naučit. Od toho je pedagog, aby vytvořil ve skupině atmosféru přijetí ze všech stran a nechal člověka, který si zkouší, experimentuje, otevírá se, kope do hlubin, být tím, kým je. Se vším. S chyby, selháním, neschopností, nevěděním. Člověk totiž musí vědět, že je na světě správně a dobře. A ne naopak. To je sebevědomí, síla, kreativita, zdravý vztah k sobě i jiným.
Erika Merjavá